- 11.3.2024
KDYŽ JABLKO NEPADNE DALEKO.
O tom, že nejlepší výchovnou metodou v rodině je jít svým dětem příkladem, není pochyb. Že tomu tak skutečně je, může potvrdit Miles Taylor Rozenský mladší, který následoval svého otce Ladislava Rozenského staršího mezi příslušníky Aktivní zálohy Vojenské policie v Olomouci. V současné době tedy v jednotce slouží dvě generace mužů jedné rodiny.
Rodina, posilovna, karate, judo, jiu-jitsu, thaibox, cestování, ekonomie, právo, filosofie a tři životní lásky – akademická půda, policie a armáda. Tak by se dal charakterizovat okruh zájmů Ladislava Rozenského st. alias Moišeho, který v současné době působí jako vedoucí okrsků u Městské policie Praha, a zároveň přednáší na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. „V mém současném zaměstnání se mi podařilo všechny moje koníčky perfektně propojit,“ vzpomíná otec Ladislav Rozenský. „Po studiích v Dublinu jsem se chtěl v roce 2008 přihlásit do armády. Bohužel to bylo právě v době, kdy po úspěšném přijímači přišel stop-stav. Proto jsem nastoupil k Městské policii. Chtěl jsem ale zůstat v kontaktu s armádou, a zároveň si rozšířit obzory v policejní činnosti, proto byla volba jasná - Aktivní záloha Vojenské policie. Dodnes mě to naplňuje a musím říct, že jsem na obě bezpečnostní složky náležitě hrdý a asi to tak mělo být,“ dodává Moiše.
Dvě generace v jedné jednotce
Miles Taylor Rozenský chtěl jít svojí vlastní cestou. Vystudoval hotelovou školu a nyní je studentem AMBIS v oboru Management ve státní správě. Je šéfkuchařem, specializuje se na vysokou gastronomii, na akce na klíč, účastnil se stáží v michelinských restauracích ve Francii, Finsku i ve Švédsku. „Ale tátovým koníčkům jsem stejně neunikl. Byl mým prvním trenérem bojových sportů a přivedl mě i k myšlence rozvoje fyzické kondice. Posilovnu jsme doma měli vždycky, chodili jsme spolu na judo a mluvili jsme spolu anglicky,“ vzpomíná syn. „Nebylo možné, abych neměl armádu rád, táta toužil stát se profesionálním vojákem. Proto i já jsem, jako to pomyslné jablko, nepadl daleko od stromu. Moiše byl pro mě přirozeným vzorem nejenom jako táta, ale i jako sportovec a člověk. Proto jsem se i já rozhodl, že posílím řady Aktivní zálohy Vojenské policie, a tak jsem od roku 2022 u jednotky spolu s tátou. A abychom mohli sloužit spolu u stejné jednotky, přestoupil táta z VeOS VP Praha, kde byl náčelníkem oddělení, zpět do olomoucké jednotky. Zkrátka dvě generace Rozenských u jednotky Aktivní zálohy Vojenské policie v Olomouci.“
Jsme zkrátka tým a prima parta
„Mě na samém začátku zaujala skvělá úroveň přípravy na Odborné škole Vojenské policie ve Vyškově a rád na to vzpomínám,“ konstatuje Ladislav Rozenský starší. „Zejména kriminalistika a služební zákroky. Tady jsem mohl uplatnit své zkušenosti z praxe u Městské policie Praha a z bojových sportů. A nejen to, ale ještě je rozšířit. Po pěti letech a úspěšných zkouškách jsem spolu s dalšími kolegy z AZ získal odznak a služební číslo. Říká se to nyní snadno, ale myslím si, že je to naprostý unikát. Jsou mezi námi manažeři, podnikatelé, právníci a lidé s dalšími zajímavými civilními profesemi. Při povolání do služby se stáváme plnohodnotnými vojenskými policisty. V olomoucké jednotce se navíc podařilo vytvořit a stmelit partu skvělých lidí. Jsme zkrátka tým, mám tu spoustu přátel a službu při povolání na cvičení si vždy užívám.“
„To všechno mohu jen potvrdit,“ přikyvuje syn. „Mě baví právo, kriminalistika, služební zákroky, a také dopravní a pořádková služba. Jsem docela akční a lákala mě služba u speciálních jednotek. Nakonec však vyhrála Vojenská policie, baví mě to a naplnilo to všechna má očekávání. Vzhledem k mým sportovním koníčkům – mimochodem, zase v tom lítá svým příkladem táta – bych si chtěl u jednotky udělat kurz instruktora služebních zákroků a podílet se na bojové přípravě jednotky“ dodává Miles Taylor Rozenský. „Myslím, že do jednotky jsem zapadl a jsem moc rád, že mohu sloužit s tátou a fajn partou lidí.“
Na „maskáče“ nedáme dopustit
„Službou u Aktivní zálohy si stále udržuji kontakt s armádním prostředím, které mám rád, ale osud mi nepřál, abych se stal profesionálem. Nelituji toho, mělo to tak být. To, že jsem profesní kariéru spojil s městskou policií, mi jen rozšířilo obzory. A k armádě jsem si cestu stejně našel. Sloužil jsem u jednotky pod generály Murčekem a Ročkem, ještě když byli plukovníci a velitelé v Olomouci a Praze. Jako velitelů si jich velmi vážím, a to nejen pro jejich profesní znalosti, ale i za lidský přístup. Služba u AZ VP mě stále naplňuje a maskáče nosím rád. Navíc mě to nutí udržovat si fyzičku, i když tady mě už válcuje a překonává syn. Už naběhá víc a zvedne i víc na bench. Už bych ho asi nedokázal v ultimátním zápase porazit. Zkrátka věk se „neokecá“, hloubá s úsměvem starší z dvojice.
„Mě to chytlo a baví mě to. Zvyšuji si odborné znalosti, a jak jsem už zmiňoval, adrenalin mám v krvi. Geny jsou geny,“ říká Miles. „Mohu zde uplatnit zkušenosti z bojových sportů a sebeobrany, o zbraně a střelbu se díky tátovi nešlo nezajímat. Služba v Aktivní záloze mi dala také nové kamarády a možnost být součástí rezortu Ministerstva obrany. Kompenzuji si tady svoji profesi, která je náročná a specifická. Může to znít jako klišé, ale maskáče mám rád. Do civilu si z výcviku odnáším nové poznatky a zkušenosti, stále se učím a rád objevuji nové věci. Navíc si musím udržovat fyzičku, driluji angličtinu a bojové sporty – je to úžasná součást mého života.“
Služba a výcvik, které mají smysl
„V současné době působím v jednotce jako náčelník Oddělení ochrany objektů a mám hodnost majora. Po pravdě, pro mě je každé povolání a služba zážitkem, mám to rád a vidím v tom smysl,“ zamýšlí se otec Rozenský. „Lidi v jednotce vnímám jako svou druhou rodinu a byl bych rád, kdyby to tak cítili i oni a měli mě za platného člena.“
„Já působím jako mladší inspektor Oddělení dopravní a pořádkové služby a zatím jsem frekventantem OŠ VP ve Vyškově v hodnosti rotmistra. Baví mě střelba, služební zákroky, taktika, kriminalistika a právo. Nadšený jsem byl i ze základního vševojskového výcviku ve Vyškově,“ říká syn Rozenský. „Myslím, že jsem do jednotky zapadl a jsem moc rád, že zde sloužím s tátou.“
A jak se na jejich působení u Aktivní zálohy dívá zaměstnavatel?
„Já musím vyzvednout svého obvodního ředitele a vedení Městské policie Praha, kteří mi poměrně časově náročnou službu v Aktivní záloze Vojenské policie umožňují. A to jim navíc mizím i každý rok na měsíc na projekty v Brazílii, které mám v rámci akademické činnosti. Na druhou stranu si myslím, že i já zpětně přináším nové hodnoty a zkušenosti do práce u městské policie,“ svěřuje se Ladislav Rozenský starší.
„Já si práci organizuji sám. Je toho někdy hodně, ale jak jsem řekl, jsem akční a mám to takhle rád – žít smysluplně a naplno,“ doplňuje otce syn.
Tři generace u jednotky by byly vážně cool
Oba dva přiznávají, že oni i ostatní mají velkou radost z toho, že slouží dvě generace u stejné jednotky. „Je to hrozně fajn. Myslím, že je to skvělé, když syn – v tom dobrém – následuje svého otce. Mně to dělá velkou radost, máme společné zájmy a všem bych to jen doporučil. Úplně cool by bylo, kdybychom do jednotky přivedli i vnuka. Ale to už asi, bohužel, nestihneme,“ směje se ten starší ze sympatické dvojice.
Text: Jana Deckerová, nrtm. Ing. Klára Pomajbíková, foto: rodinný archiv Rozenských
