Poloha Hranic v Moravské bráně byla už od pravěku přirozenou křižovatkou stezek a cest vedoucích z Pomoraví do severní a severovýchodní Evropy, do Slezska a do Pováží.
V minulosti bylo město označováno také jako Granice, Alba Ecclesia, Weissenkirchen, Weisskirchen, případně Mährische Weisskirchen.
Archeologické nálezy již od starší doby kamenné dokládají osídlení širokého okolí města. Existence osady je doložena již na konci 12. stol.. Od počátku 13. stol. jsou Hranice majetkem premonstrátů z Hradiska u Olomouce a jsou zastavovány šlechtě.
Původně trhová ves Hranice byla vysazena město pod názvem Alba Ecclesia v roce 1276 samotné povýšení na město Hranice bylo dokončeno r. 1292. Od 20. let 15. stol. bylo město majetkem pánů z Cimburka a od r. 1499 bylo v dědičné držbě pánů z Pernštejna. V té době byly Hranice dobře opevněným a výstavným hospodářským a správním centrem rozlehlého panství s prosperujícím obchodem a řemesly.
Druhá polovina 16. stol. a počátek 17. stol. přinesla střídání majitelů hranického panství, z nichž poslední tři se zasloužili o výstavbu a úpravy renesačního zámku.
V r. 1611 došlo k prvnímu prodeji kamenných domů Židům a znamená to počátek vzniku významné náboženské a politické židovské obce. Její připomínkou jsou dvě zachované a rekonstruované památky - synagoga a hřbitov.
Za účast ve stavovském povstání byl Václav Mol z Modřelic - majitel hranického panství, odsouzen k doživotnímu žaláři a konfiskovaný hranický majetek se dostal do rukou olomouckému biskupovi kardinálovi Dietrichštejovi a jeho dědiců, kteří jej vlastnili až do roku 1858. Od té doby se zámek přestal využívat k bydlení a stal se sídlem vrchnostenské správy.
V průběhu 18. a 19. stol. bylo do Hranic přeloženo několik správních institucí jako bylo v r. 1783 z Přerova c.k. krajský úřad, v pol. 19. stol. okresní hejtmanství.
Na přelomu 18. a 19. stol. pracovala ve městě vrchnostenská manufaktura na výrobu fajánsového zboží.
V letech 1851 – 1863 proběhla stavba rakousko-uherských vojenských škol, které byly vystavěny podle plánů profesora vídeňské techniky Wilhelma Doderera a vojenského stavitele Karla Schmidta. Jedná se o rozsáhlý areál c. k. vojenských ústavů, pozdější vojenské akademie na západní straně města. K dalším významným stavebním počinům 18. stol. patří barokní chrám Stětí sv. Jana Křtitele.
Od 50. let 20. století se v Hranicích rozvíjel průmysl, především strojírenský (Sigma) a stavební (cementárna, cihelna) a v souvislosti s tím i bytová výstavba na nových sídlištích. Dálniční průtah městem (80. léta) pozměnil tvářnost severní části města.
K známým osobnostem, které žili a působily v Hranicích patří Robert Musil rakouský romanopisec, prozaik a dramatik.
Josef Heřman Agapit Gallaš národní buditel, básník Puchmajerovy školy, malíř, lékař, sběratel lidové poezie a autor četných textů o uměleckých a historických památkách.
V Hranicích také chvíli pobýval i jeden z největších českých hudebních skladatelů Bedřich Smetana. Studoval zde také básník Rainer Maria Rilke.
Za povšimnutí stojí i Otakar Zahálka velitel vojenské akademie, za II. světové války organizoval odboj proti fašistům. A také generál Heliodor Píka, který se podílel na budování československé vojenské jednotky v Sovětském svazu.
Zajímavosti ve městě a okolí
Hradby - Hradby s baštami, ve dvou pásech kolem města vybudovány za Cimburků (1431 - 1475) a Pernštejnů (1475 - 1547).
Zámek – první zmínky o tvrzi poprvé v roce 1398. Páni z Cimburka (1431 – 1475) ji upravili na kamenný hrad, který byl za Pernštejnů (1475 – 1547) přestavěn a rozšířen.
Hrad Svrčov – 3 km jihovýchodně od města. Vybudován patrně ve 14. století, ale už v roce 1548 je pustý. Dnes je patrný jen hradní příkop a val.
Kostelíček – 2 km východně od města – první písemné zmínky z roku 1492. V jeho areálu se nachází hřbitov obklopený zdí se 14 kaplemi křížové cesty.
Stará radnice - Patří k nejkrásnějším projevům stavebního ruchu 16. století. Hvězdicová klenba pozdněgotického sálu je z roku 1528.
Měšťanské domy – Masarykovo nám. - Většinou dvoupatrové domy, z nichž některé mají pozdněgotické stavební jádro, ale nejstarší části většiny hranických domů pocházejí až z druhé poloviny 16. století.
Židovský hřbitov - založen pravděpodobně v polovině 17. století. Do dnešních dnů se dochovalo okolo 400 náhrobků, nejstarší čitelný je z roku 1686.
Viadukty – Kamenné viadukty postaveny v letech 1844 – 1847 na Severní dráze císaře Ferdinanda, mají délku přes 400 metrů.
Synagoga - Postavena v roce 1864 na místě starší „dřevěné“ . Pro nedostatek místa mezi okolní zástavbou není orientována směrem k Jeruzalému, ale směřuje k východu.
Palác Kunz – jednopatrový neobarokní palác začleněný do francouzské přísně geometricky členěné zahrady.
Caivasovy vily - Hranické a teplické vily pražského architekta Karla Caivase tvoří pozoruhodný soubor šesti pozdněfunkcionalistických domů z konce 30. let, který nemá v hranickém prostředí obdoby.
Hrad Helfštýn - 12 km od hranic na zalesněném kopci.Hrad byl přestavován od 14 stol. V současné době má charakter rozsáhlé pevnosti se šesti branami, řadou věží a budov a se systémem valů z 18. století. Místo mezinárodních setkání uměleckých kovářů "Hefaiston" se stálou expozicí.
Zbrašovské aragonitové jeskyně - V roce 1912 objeveny bratry Chromými ze Zbrašova. Jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v České republice. Jedná se o největší dosud známý jeskynní systém Hranického krasu s vydatnými prameny teplých minerálek. Jeskyně jsou nejteplejšími v republice, průměrná teplota ovzduší se po celý rok pohybuje okolo 14°C.
Hranická propast - nejhlubší ve střední Evropě, stále nenalezeno její skutečné dno. Nadzemní část je 69,5 metru po hladinu jezírka. Hlubinná sonda pronikla doposud nejdál do hloubky 220 metrů. Celková hloubka propasti je tak zatím oficiálně 289,5 metrů.
Teplická kyselka - minerální prameny v lázních Teplice nad Bečvou
