Stopy po osídlení Brněnského okolí sahají do doby více než 400 000 let př.n.l. kdy sídlil na Stránské skále Homo erectus. V období 40-12 000 let př.n.l. se na brněnském území vyskytoval člověk cromagnonský, který osídloval převážně jeskyně nejjižnější části Moravského krasu. Četné stopy po sobě zanechali také staří Keltové a od 5 stol. n.l. pocházejí nejstarší doklady slovanského osídlení.
Okolo roku 1000 n.l. vznikla osada u brodu přes řeku Svratku, nynější Staré Brno. Vznik zřejmě souvisel s přesídlením obyvatel ze slovanského hradiska Staré Zámky a jehož pozůstatky lze dodnes nalézt v lese nad Mariánským údolím v Brně - Staré Líšni. Staré Zámky byly dříve jedním z vlivných center tehdy již skoro 100 let zaniklé Velkomoravské říše. Z jiných zdrojů se můžeme dočíst o přesídlení obyvatel hradišť nalézajících se v okolí Rajhradu.
Již v letech 1021-1034 byl založen na Petrově hrad Brno, sídlo přemyslovského údělného knížete a kostel sv. Michala avšak první doložená písemná zmínka o Brně je až z roku 1091 a objevuje se v Kosmově kronice v souvislosti s obléháním Brna Vratislavem II. V předhradí se vyvíjely české trhové vsi - jak na Starém Brně, tak kolem Horního (Zelného) trhu.
Od 13. stol. přicházeli cizí kolonisté: Němci, Flandrové a Valoni, kteří se usídlili kolem Dolního náměstí (Svobody), Židovská obec se vytvářela v dolní části dnešní Masarykovy ulice. V letech 1231-1237 se spojily čtyři sídelní celky v jedno město, jež se postupně ohradilo hradbami s pěti branami (Měnínskou, Židovskou, Starobrněnskou, Veselou a Běhounskou). Právní oporou pro rozvoj města se stalo větší a menší privilegium, které mu roku 1243 udělil český král Václav I. V dobových dokumentech z roku 1277 se poprvé nachází zmínka o hradu Špilberku, který byl koncem 13. století přestavěn do gotické podoby.
V Brně působili také četné duchovní řády s farními kostely – sv. Petra a Pavla a sv. Jakuba a několik klášterů: benediktinský v Komárově, premonstrátský v Zábrdovicích, kláštery žebravých řádů – dominikánů a minoritů, herburský, johanitská komenda a cisterciačky na Starém Brně, jejichž klášter založila královna Eliška Rejčka.
Město bylo ve 14. stol. sídlem moravských markrabat z řad Lucemburků a prožívalo svůj rozkvět. Tehdy v něm žilo kolem 8400 obyvatel. Díky právu výročních trhů vzrůstal mezinárodní obchod, který si vynutil důkladnou znalost právních předpisů, a tak r.1355 sestavil radniční písař Jan Knihu výroků brněnských konšelů, která se stala právním vzorem mnoha měst. V čele města stál rychtář a městská rada dvanácti konšelů. Od poloviny 14. stol. bylo Brno sídlem moravských zemských sněmů, které se scházely střídavě v Brně a v Olomouci. Tyto orgány zemské samosprávy řešily otázky politické, soudní a finanční a vedly zápisy do zemských desek.
Za husitských válek zůstalo město věrné králi Zikmundovi a husité je dvakrát v roce 1428 a 1430 marně obléhali. Roku 1454 král Ladislav Pohrobek vypověděl Židy z města a ti se soustředili kolem dnešní ul. Křenové.
Za krále Jiřího z Poděbrad se Brno přidalo k jeho protivníku Matyáši Korvínovi, uznávanému na Moravě za českého krále. Za obou občanských válek v 15. stol. upadal obchod a stagnoval i počet domů a obyvatel.
V pol. 16. stol. se Brno začalo přiklánět k protestantismu. Rekatolizace přivedla do města nové katolické řády, z nichž zejména jezuité a kapucíni získali velký vliv. Město se r. 1619 přidalo ke stavovskému povstání, za což bylo potrestáno.
Roku 1643 a 1645 se jako jediné město na Moravě ubránilo dlouhému obléhání švédských vojsk a tím umožnilo rakouské říši zformování nové armády a zastavení švédského tlaku. Město bylo za své zásluhy odměněno novými privilegii včetně povýšení znaku.
Během třicetileté války se Brno stalo jediným hlavním městem Moravy a od roku 1641 byly v Brně trvale uloženy Zemské desky pro Moravu. Po třicetileté válce se stalo město nedobytnou barokní pevností.
V roce 1742 se marně snažili Brno dobýt Prusové. Výsostné postavení Brna potvrdilo i založení biskupství v r. 1777 na Petrově. Napoleon Bonaparte v Brně nocuje před vítěznou bitvou „bitvě tří císařů“ u Slavkova v roce 1805.
V 18. stol. dochází k rozvoji průmyslu a obchodu, který pokračuje i ve století následujícím. V Brně se soustřeďuje textilní manufaktůry a strojírenský průmysl, rychle jsou zaváděny nejnovější technologie a roku 1839 přijíždí do Brna první vlak. S rozvojem průmyslu rostou předměstí a město ztrácí charakter pevnosti. Z hradu Špilberk se stala obávaná věznice národů. Vedle kriminálních zločinců sem byli zavírání i političtí odpůrci rakouské říše.
K městu je roku 1850 připojeno 32 okolních obcí, takže počet obyvatel dosáhl 46 tis. Roku 1847 je zavedeno plynové osvětlení a 1869 pouliční dráha, vznikají gymnázia – první české r. 1867, reálky i vysoké školy německá technika r.1873 a česká r. 1899.
V roce 1865 formuluje brněnský augustinián J.G.Mendel ve Starobrněnském klášteře svou teorii dědičnosti.
Na přelomu 19.a 20.stol. vrcholí ve městě národnostní rozpory mezi německým a českým obyvatelstvem. Převaha Němců v městské samosprávě končí až roku 1919.
Za první republiky bylo Brno druhým městem po Praze - jak svou velikostí, tak i významem - bylo hlavním městem země Moravskoslezské. V té době byla založena Masarykova universita r.1919 a výstavou soudobé kultury je otevřeno brněnské výstaviště (r.1928). Město je nejen střediskem průmyslu, obchodu, školství a kultury, ale i centrem výstav a motoristického sportu. V roce 1930 dokončena vila Tugendhat (Mies van der Rohe), která byla v roce 2001 zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Za druhé světové války bylo Brno značně poškozeno. Za nacistické okupace zahynulo na popravišti Kounicových kolejí mnoho Čechů a Moravanů, což mělo za následek odsun německého obyvatelstva z Brna v r. 1945.
V období komunistických vlád se vlivem upřednostňování jiných priorit na město poněkud pozapomínalo a tím se dostalo do jisté stagnace. Přesto bylo v roce 1958 vybudováno nyní mezinárodní letiště v Tuřanech. V roce 1959 zahájeny pravidelné strojírenské veletrhy a roku 1987 postaven autodrom – Masarykův okruh.
Zde si můžete přečíst o Slavných osobnostech,které žili a působily v Brně.
Zajímavosti ve městě a okolí
Augustiniánský klášter a Bazilika Nanebevzetí Panny Marie –Mendlovo náměstí - klenot gotické architektury na Moravě. V roce 1868 byl zvolen augustiniánským opatem Jan Gregor Mendl, který v tomto klášteře objevil a formuloval teorii dědičnosti. V roce 1987 byl papežem Janem Pavlem II. povýšen, a od té doby nese titul "Basilika minor".
Besední dům – Komenského náměstí - byl společenským, kulturním a politickým významem v životě brněnských Čechů vůči německému vlivu v minulosti. Novorenesanční objekt byl vybudován v letech 1871-73 podle projektu T. Hansena jako středisko společenského a kulturního života českého Brna. Besední dům je v užívání a péči Státní filharmonie Brno. Besední dům je spjat s tvorbou nejslavnějšího brněnského hudebního skladatele Leoše Janáčka.
Betlémský kostel Českobratrské církve evangelické – Pellicova - vystavěn v letech 1984-95 v historizujícím slohu s převládajícími renesančními prvky. Evangelická modlitebna byla prvním místem v Brně, kde se kázalo výhradně česky.
Mahenovo divadlo – Rooseveltova - projektováno vídeňskými architekty Ferdinand Fellner a Hermann Hellner v letech 1881-1882. Stojí na místech bývalých městských hradeb. Divadlo zahájilo provoz 14. listopadu 1882 a k jeho zajímavostem patřilo Edisonovo elektrické osvětlení.
Dietrichsteinský palác – Zelný trh – postaven na příkaz kardinála Dietrichštejna v letech 1614-1620 na místě pěti domů. Z raně barokního paláce se po radikální přestavbě kolem roku 1700 dochovaly jen hlavní zdi a některé klenby. Pozoruhodným a intaktně dochovaným původním dílem je vstupní portál a vestibul. Budova slouží expozičním účelům Moravského muzea.
Janáčkovo divadlo – Rooseveltova - postaveno v letech 1960-1965 . Je sídlem souboru opery a baletu, hlediště pojme 1380 diváků.
Hlavní nádraží – Nádražní - Roku 1839 bylo Brno jako první město v českých zemích spojeno Severní dráhou s Vídní. Dnešní nádražní budova pochází z roku 1850, přičemž v letech 1902-1905 prošla secesní přestavbou.
Židovský hřbitov – Nezamyslova - založen roku 1852, rozšiřován v letech 1911 a 1936. Byly sem přeneseny kamenné stély ze zrušených hřbitovů v okolí Brna pocházející ze 17.-19. století. Na autentických hrobech převládají náhrobky z 19. a 20. století.
Kostel církve československé – husitské – Botanická - Funkcionalistická stavba jednoho z významných brněnských představitelů moderní architektury Jana Víška. K budově s rovnou střechou přiléhá hranolová věž ukončená zvonicí. V přízemí je víceúčelový sál, nad ním je umístěna modlitebna.
Janáčkova akademie múzických umění – Komenského - původně německé gymnáziu a byla projektována jako volně stojící objekt novorenesančního stylu. Bohatě profilovanou římsu nesou čtyři karyatidy, dílo sochaře Josefa Břenka. Janáčkova akademie múzických umění v této budově sídlí od roku 1949.
Kapucínský kostel sv. Kříže a klášter – Kapucínská – budován od poloviny 17. století na bývalém Uhelném trhu. Vyhledávaná především krypta pod kostelem, ve které jsou kromě příslušníků řádu pohřbeni I stavitelé Ondřej a Jan Křtitel Ernovi a baron František Trenck, plukovník pandurů a později špilberský vězeň.
Kašna Parnas - Zelný trh -Barokní kašna postavena v letech 1690-95 podle projektu Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Jeskyni postavil Adam Tobiáš Kracker z Vídně, sochařská výzdoba je dílem A. Rigi, A. T. Krackera a neznámých italských sochařů. Ojedinělý příklad barokního naturalizmu a iluzionizmu značné teatrility.
Letohrádek Mitrovských – Veletržní - klasicistní letohrádek, původně obklopený zahradou, oranžérií a skleníkem. V interiéru se dochovala původní fresková výzdoba s motivy exotických krajin. Historické i novodobější prostory slouží pro kulturní a společenské účely.
Park Lužánky – Pionýrská - rozloha 20 ha, nejstarším pro veřejnost otevřeným městským parkem v českých zemích, nejvýznamnějším brněnským parkem a jsou prohlášeny kulturní památkou. Dar císaře Rudolf II. v roce 1578 řádu jezuitů, který část přilehlého lesa upravil na tzv. Jezuitskou zahradu. V roce 1788 byly úpravy parku ve francouzském slohu s pravidelnou osnovou barokních alejí v kombinaci s krajinářskými úpravami. Na konci 19. století byly v Lužánkách zastoupeny veškeré dřeviny vyskytující se na Moravě a více jak 150 druhů cizokrajné vegetace.
Měnínská brána – Měnínská - dnes součástí Muzea města Brna a patří mezi významné brněnské památky, představuje poslední dochovanou ukázku jednoho z výrazných dokladů městské fortifikace. Brněnské opevnění patřilo už od 13. století k technicky nejdokonalejším v Evropě. Měnínská brána byla původně o jedno patro vyšší, měla silné předbranní a byla napojena na obchodní cesty z Brna do Uher a do alpských zemí. Protože šlo o relativně zranitelné místo městského opevnění vystavené vždy prvním náporům obléhatelů, bývala střežena zvýšenou měrou.
Místodržitelský palác – Moravské nám. -Bývalý augustiniánský klášter založil markrabě Jan Jindřich roku 1350. Sochařská výzdoba vstupního portálu je dílem Josefa Leonarda Webera z let 1742-1749. Postava s kartuší se znakem Moravy představuje moravského markraběte Jana Jindřicha.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Jezuitská – v roce 1240 založil brněnský měšťan Oldřich Niger ženský klášter. Později jezuité nahradili středověký konvent rozlehlým a architektonicky nenáročným souborem kolejních budov. Po zrušení řádu roku 1773 byly zbořeno. Zachoval se jen portál umístěný dnes v Mozartově ulici mezi budovou kostela a sousedním tzv. Bílým domem. Manýristický kostel vznikl v letech 1598 až 1602 na místě gotického chrámu. V polovině 18. století byla vymalována klenba a původní zařízení doplnily, případně nahradily nové oltáře.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a klášter premonstrátů - Lazaretní - Klášter založil Lev z Klobouk krátce před rokem 1209. Za husitských válek byl klášter poškozen, v jeho budovách byla umístěna vojenská nemocnice, kostel byl přeměněn ve skladiště. Nynější mariánský kostel vystavěl v letech 1661 až 1668 Pavel Weinberger. Roku 1753 -1755 byla přistavěna kaple Panny Marie Čenstochové. V 70. letech 18. století byl radikálně upraven interiér kostela do nynější podoby a vybaven oltáři.
Nová radnice - Dominikánské nám. -Budovy Nové radnice prošly složitým stavebním vývojem několika staletí. Nová radnice (dříve Zemský dům, Zemská soudnice) byla již od svého počátku centrem zemské správy, zasedal zde zemský sněm a zemský soud a čeští králové zde byli přijímáni za moravská markrabata. V roce 1419 se v jejich prostorách konal generální sněm české koruny, na němž husité vypověděli poslušnost králi Zikmundovi. Roku 1619 zde bylo vyhlášeno české povstání proti Habsburkům, po Bílé hoře zde zasedal soud nad vzbouřenými stavy.
Náměstí Svobody - jednoho z nejvýznačnějších náměstí historické části Brna. Nazývalo se v minulosti Dolní rynek a ve středověku jej lemovaly domy význačných brněnských měšťanů i moravských šlechticů, kteří si zde budovali paláce pro dny, které trávili v Brně. Dominantní stavbou náměstí je barokní morový sloup z roku 1679 se sochami světců sv. Rozálie, Štěpána, Šebestiána, Rocha a Karla Boromejského.
Stará radnice – Radnická - Nejstarší světská stavba v Brně, v níž sídlila do roku 1935 městská správa. Historické jádro budovy s věží vzniklo kolem roku 1240. Před r. 1510 byl ve věži proražen vstup do dvora, který ozdobil A. Pilgram kamenným portálem s plastikami heroldů a měšťanů. Původní alegorie spravedlnosti byla r. 1660 nahrazena nynější sochou. Tehdy byl také do portálu zasazen štít s novým znakem města, který Brno získalo v r. 1646.
Katedrála sv. Petra a Pavla – Petrov - v místech předpokládaného původního brněnského hradu s hradní kaplí z 11. a 12. století. Po jeho záníku už samostatná románská bazilika přestavěná ve 13. století na gotický chrám, ten byl upravován v 15. a 16. století, barokizován v 18. století. Současná novogotická úprava z přelomu 19. a 20. století. Od roku 1777 sídlo biskupství brněnského. V současné době zpřístupněna původní krypta kostela z 12. století.
Kostel Panny Marie pomocnice křesťanů – Foerstova - Novostavba salesiánského kostela byla vysvěcena r. 1995. Spolu s navazující oratoří Don Bosco.
Pravoslavný kostel – Gorazdova - vybudován v letech 1931-32. Petr Levickij v jeho projektu sice dodržel mnohovrstevnatou skladbu tradičních pravoslavných chrámů, architekturu však převedl do funkcionalistické mluvy ovládající tehdy brněnskou techniku.
Divadlo Reduta – Zelný trh - Budova Reduty vznikla postupnými přestavbami v místě středověké zástavby měšťanských domů, je nejstarší divadelní budovou ve městě Brně a vůbec jednou z nejstarších divadelních budov na Moravě. Jejím předchůdcem byla městská renesanční taverna vybudovaná roku 1605 Ve 30. letech 18. století byl objekt účelově přestavěn a rozšířen pro divadelní a taneční využití. Nový divadelní sál pak sloužil pro pořádání představení, hrálo se především německy a italsky. V roce 1767 zde koncertoval jedenáctiletý W.A.Mozart. V roce 1852 zde vystupovala např. Prokopova divadelní společnost. Sál sloužil kromě divadelních a operních představení i tanečním slavnostem a významným příležitostem města. Po posledním ničivém požáru v roce 1870 město budovu pro divadelní účely neobnovilo. V 80. letech 19. století byl objekt upraven pro městskou tržnici a využíván do roku 1918. Po vzniku samostatného Československa se do Reduty opět vrátilo divadlo, sloužila německým a českým hrám.
Palác šlechtičen – Kobližná - Ústav šlechtičen, tzv. Škola Panny Marie, určen pro výchovu osiřelých šlechetných dívek.
Hrad a pevnost Špilberk - Špilberk - založen v první polovině 13. století na vrcholu stejnojmenného kopce. Středověké jádro bylo později přestavováno a střídalo často majitele. V 18. století se Špilberk proměnil v mohutnou barokní pevnost, která se stala též obávaným vězením. Neblaze proslulé byly především zdejší kazematy. V hradních zdech trpěli francouzští revolcionáři, italští karbonáři, příslušníci hnutí Mladá Itálie, polští povstalci, ale i domácí političtí vězni. Vězení národů bylo místem hrůzy i za druhé světové války. Od roku 1961 je Špilberk ve správě Muzea města Brna a slouží výstavním účelům. Zpřístupněny jsou i bývalé vězeňské kobky a kazematy.
Kostel sv. Jakuba – Jakubské nám. - konce 14. až 16. století. Východní část chóru byla zaklenuta ještě před vypuknutím husitských bouří parléřovskou síťovou klenbou. Práce na stavbě pokračovaly od poloviny 15. století. Kostel měl farní právo nad neslovanským obyvatelstvem přicházejícím do Brna v době kolonizace z německých zemí a Flander. Na původně románských základech byl vystavěn mimořádně krásný gotický chrám, který v následujících staletích prodělal další stavební úpravy.
Kostel svatých Janů (Křtitele a Evangelisty) a minoritský klášter – Minoritská - již v 13. století. Dnešní vzhled získal za přestavby, kterou v letech 1722 – 1733 prováděl Mořic Grimm. Ten velmi dovedně spojil gotický základ chrámu s barokní predstavou tehdy „moderní“ architektury.
Kostel svatého Jiljí – Černovická - původně součástí benediktínského proboštství, založeného po roce1104. Za husitských (1421) a česko-uherských válek (1468-1478) značně pobořen. Roku 1854 byla vystavěná novogotická sakristie (nynější kaple) a byly provedeny další úpravy. V 19. století byla původní věž nahrazena nynější střešní konstrukcí ve tvaru V.
Kostel sv. Michala – Dominikánské nám.- založen v letech 1228-1238. Chátrající středověký kostel byl zničen v době obležení Brna Švédy. Barokní přestavba pochází ze 17. století autorem jejího projektu byl Jan Křtitel Erna. Zvláštností je změněná orientace chrámu, jehož průčelí s působivým dvojvěžím směřuje na východ.
Kostel sv. Tomáše – Moravské nám.- Někdejší augustiniánský klášter z rocku 1350. Klášterní kostel se měl stát posmrtným monumentálním sídlem moravských vladařů. Byl značně poškozen v průběhu třicetileté války. Nový barokní trojlodní chrám sv. Tomáše byl postaven v letech 1665-75 podle plánu Jana Křtitele Erny. Z původního inventáře se v kostele dochovala kamenná pieta z doby kolem roku 1385, patrně dílo Jindřicha Parléře. Nový pozdně barokní klášterní komplex byl vybudován podle plánů Mořice Grimma.
Vila Tugendhat - Architektonická tvorba dvacátých let minulého století byla charakterizována otevíráním nových cest tvůrčího myšlení, které reflektovalo avantgardní trendy hledající obraz života po první světové válce. Návrhy prosklených mrakodrapů administrativních budov německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe již v letech 1919-1922 rozbily tradiční formu uzavřené hmoty průhlednými stěnami a volným půdorysem, což umožňovaly nové a progresivní technologie výroby skla, oceli a železobetonu.
